Přidat odpověď

Moc dobře vím o čem píšeš a ani to nemusím vidět. Naše maličká byla naprosto to samé. Já ji především pokaždé upozornila, že nemá ječet a řvát nebo kňourat, ale že to má říci normálně, že to chtěla udělat sama. pokud to řekla bez vzteku, že chtěla například ty dveře zavřít ona, tak jsem je klidně zavřela a nechala jí to udělat. pokud se vztekala (což bylo častější) prostě jsem si jí nevšímala a pokračovala v tom co mělo následovat a nechala ji vztekat. když ji to přešlo sedla jsem si s ní a povídaly jsme o tom co se stalo. Já mám ale jen jí, takže mnohem více času na vysvětlování. Když měla velké vzteklounské scény odnesla jsem jí řvoucí do pokoje, nechala vyvztekat a když se hodila do klidu vzala jsem ji k sobě a mazlila. Je fakt, že se moc nevzteká, pže hned z kraje poznala, že tonikam nevede. to je asi nejdůležitější...ukázat, že jí to k ničemu není. Hodně sil.