Přidat odpověď

Zasjaj - jenže křest neznamená "zápis" ke katolíkům, pro mě je to něco víc, něco "nadlidsky" duchovního a důležitého.

Ano, pokřtěný je - bohužel - kdekdo a já se prostě nesrovnávám s tím pokrytectvím, které ale panuje v každé křesťanské (a nejen té) církvi.

Proč je možné, že kdejaký bolševik (teď myslím ty naše kostelníky, co by Panubohu paty ukousali) pohrdá mými rodiči za to, že mě nenechali pokřtít, když se na tom jejich rudé náboženství podepsalo a naši mě vedli ve víře i tak, zatímco oni vesele lezli na národní výbor, stejně jako do kostela, udávali, kradli...

Proč se na setkáních před křtem našeho syna nikdo nebavil se mnou, pouze s mým partnerem, který ani nemá ponětí, kdo byl třeba Ezau a Jakub, v životě nečetl ani úryvek Bible a Otčenáš jsem ho kvůli křtz musela naučit já? A já to budu, kdo povede k víře i syna?
Ale on je křtěný, já ne, takže smůla. A ještě jsem tehdy drze zasahovala do hovoru a mírnila trapasy plynoucí z přítelovy neznalosti základů a nejednou jsem venkovského faráře uvedla do rozpaků tím, co vím a snahou to třeba hlouběji rozebrat - to se mi stává dodnes

Není to legrační?