Přidat odpověď

No já taky nevím, kde se bere to klišé, že vícedětné matky zcela rezignují na své sny a zájmy. Znám nemálo takových, co mají jedno zdravý dítě, hlídací prarodiče k tomu, furt si stěžujou, jak je to zmáhá, jak nemůžou to a tamto, jak si neuměj ani představit mít další... Pak znám dost třídětných, který jsou v pohodě, i když jim nikdo extra nepomáhá, z domu (pokud jsou ještě doma) pracujou, studujou VŠ, s dětma furt někde cestujou, a to i po opačné zeměkouli, věčně mají nabitej program a vůbec nevypadaj, že by rezignovaly na cokoli. Navíc, ta maximální uvázanost je fakt v řádu let, do kavárny s knížkou si určitě v životě ještě sednou. Pak znám jednu čtyřdětnou, a ta je vůbec šílená, stíhá kromě svých čtyř malých synků takovejch věcí včetně svýho profesního růstu, že mi z toho jde hlava kolem (a nejen mně).