Přidat odpověď

laický názor a moje zkušenost: chlapeček mi spíše připadá plachý, pomalejší než opožděný. To že se neprojevuje v kolektivu dalších dětí, které tolik nezná, mi nepřipadá nenormální. I dospělí jsou každý jiný: někoho je všude plno, jiný se stydí pozdravit i v čekárně u doktora.
Určitě ale chlapec potřebuje individuální přístup, a pomoc s osvojením konkrétních dovedností. Mám takového " 4letého líného Honzu na peci" taky doma: Téměř nic se nenaučil "sám" nebo " odkoukáním" od ostatních dětí. Téměř vše jsme se spolu učili. Na logopedii chodíme (ale tam v tomto věku chodí každé druhé dítě ), chodili jsme na fyzioterapii, cvičení je zábavné a pomohlo zlepšit koordinaci, chůzi, běhání.... Společně kreslíme pomocí prstových barev a trojhranných tužek , plavání a vůbec pohyb ve vodě je projekt který mě již stál hodně peněz i nervů - pomalinku se to zlepšuje. To samé jizda na malém kole. Do všeho je třeba ho povzbuzovat, cíleně a pravidelně se tou činností zabývat, chválit i malé úspěchy a klást na dítě přiměřené nároky, nutím ho aby si zábavu vymýšlel sám, nebo se mnou - TV a PC je kromě večerníčka tabu ( jsem zlá matka )
Fakt, že synek je trochu trdlo nedramatizuji ( ADHD, autismus atd. zatím nevidím ), ale ani nebanalizuji. Prostě tu a tu činnost se svým vlastním tempem a s pomocí dospělých naučit musí, protože ji v životě bude potřebovat. Samozřejmě, že to je náročnější než mít "šikovnou proncezničku ", které jde vše samo, ale pokud je matka třebana MD s mladším děckem, nebo nemá časově náročnou práci dá se to zvládnout. Takže je to výzva pro tvou kamarádku - myslím že kromě spec.vyšetření by mohla zintenzivnit výchovnou činnost ( hrozné slovní spojení-omlouvám se )