Přidat odpověď

Jaano, souhlasím. jen bych chtěla zareagovat na ta dýchátka - myslím, že je to někdy velká výhoda, že ta dýchátka existují. Brácha má astma od cca 3 let, celé dětství měl na houby, prakticky pořád byl ve špitále na kapačkách, což byla jediná pomoc, která mu v akutních záchvatech pomáhala. Žádné tábory, žádný sport. Když o těláku hráli kluci fotbal, seděl na lavičce. Když hrál, dopadlo to blbě. Celé dětství má navíc spojeno s lázněmi, kam musel každý rok na relativně dlouhou dobu. Pochopitelně měl pak problémy se školou, v kolektivu atp. S dýchátkem by dneska fungoval podstatně líp, i když nepopírám, že vše má svá pro a proti a že určité nežádoucí účinky tam pochopitelně jsou.
Mám živé vzpomínky na to, jak brácha vždycky seděl na posteli, sípal a lapal po dechu. A když se projevilo astma u mě a zažila jsem na vlastní kůži co to je, když se člověk nemůže nadechnout a netuší, jestli se mu to vůbec ještě podaří, tak mě to bráchovo dětství mrzí o to víc.