Přidat odpověď

Ale jo, mohou být fatální komplikace u banální nemoci. Také ale nemusí a většinou ani nejsou.
Podle mě je to na rozhodnutí, které riziko je pro mě přijatelnější, stoprocentně bezpečné není nic.
Když jsem byla v sedmé třídě, očkovali na zarděnky děvčata, která je ještě neprodělala. To mi přišlo jako docela rozumná věc.
Spalničky (nevím jak je to teď) se třeba v osmdesátých letech v SRN neočkovaly, pamatuji se, jak nám teta psala, že s nimi bratranec marodí. Nevím samozřejmě, jaká byla tehdy na spalničky úmrtnost a kdoví, jestli se ví, jaká je úmrtnost na očkování proti nim.
Podle mě tyhle věci nemají jasné dobře/špatně. Nakonec třeba i u toho tetanu, když o tom přemýšlím, je nutné očkovat malého kojence s nezralou imunitou, nestačilo by řekněme až v době kdy začne lézt?
Naše dětská doktorka je spíš očkovánímilovná, zrušení TBC nese špatně atd., ale i ona mi řekla, že očkování na klíšťovku je riskantní a nedoporučuje..
Můj syn, ačkoliv byl poměrně slabé a neduživé mimino (navíc brzy odstavené), snesl všechna očkování bez problémů, jediný účinek, který jsem pozorovala, že den, kdy dostal injekci a den potom spal místo půl hodiny denně tři hoďky, to mi přišlo tenkrát fajn.
Silná a kojená dcerka při první injekci odpadla, horečka, křeče, diazepam atd., pak jsme dostali jiný očkovací rozvrh s premedikací, ale stejně byla po injekci pár dní vyřízená.
A co udělám teď s miminem, to fakt nevím. Nechci ho nechat úplně nenaočkované, ale současně se normálně bojím. Ne autismu, ale třeba toho, co se stalo holčičce Mili. Snad se mi podaří nějak domluvit alespoň to opatrné očkování per partes, co měl dcera, ráda si připlatím. Pokud by nešlo, asi mi nezbyde nic než nenáviděná protekce.