Na synově škole tedy žádný argument nebyl dost pádný a měla jsem problém umístit prvňáka byť jen na dobu pobytu v porodnici s dvojčaty. Musela jsem nasadit těžký kalibr = převedení syna do konce roku na docházku k prarodičům. Ovšem to bylo na 2 měsíce a pak zase nic.
Nicméně momentálně mám pocit "rozhodně nedělit". Jsem sice ze 3 dětí, ale máme velké odstupy a jsem jako by jedináček. Je mi to hrozně líto, ale mám k sourozencům fakt daleko - jsou o hodně starší, prostě jsem - pocitově - sama. To je zase druhý pohled, proč naopak to sepětí podporovat.