Přidat odpověď

Amazonko, a co myslíš, že náš ROny? Taky si připadá k ničemu a já hloupá někdy omylem místo pomoci ho nevědomě ještě v tom utvrzuji (ale to naštěstí je opravdu jen někdy). Jelikož věřím, že existuje boje mezi dobrem a zlem, tak mi doslova připadne, jakoby někdy klik a on se vnímá hrozně: Já to vůbec nechápu, já to nikdy nezvládnu, jsem k ničemu, to se mi nikdy nepodaří, já nic neumím a nikdy se to nenaučím - a sedí nad něčím a fakt mu to nejde... Ale protože si uvědomuji, že to je fakt jen o tom nastavení mysli, tak potom zase díky Bohu jde to a klik a najednou to všechno jde paráda - je tu zase ta zdravá sebeúcta. ALe třeba právě ty sešity do toho dějepisu jsou naprosto normální - dole si zaškrtneš, umím dobře, umím trochu, neumím. Zvládám nezvládám. Je to takové věcné.
Jinak si uvědomuji, že vlastně hodnotím jejich výsledky různými svými obrázky. Takže třeba za dnešní diktát jsem nakreslila žluté srdíčko, ale uvnitř dva vykřičníky, protože tam byla chybka. ALe i tak to bylo krásné. Nebo někdy nakreslím smajlíka, někdy vlasatého, jindy zubatého. Takže se tomu smějí a vždy čekají, co se tam objeví. Vždy se snažím zhodnotit to objektivně. Jsem ráda, že diktát byl krásně napsaný psacím písmem (protože ho jinak nepoužíváme, jak víte, takže krásné srdíčko, ale škoda, že Rony nedal větší pozor a chyběla mu tam čárka nad slovem (jinak mívá vždy bez chybičky, dnes se mu to moc nechtělo kontrolovat - prostě ho znám), takže jsem tam dala i dovnitř ty vykřičníky Vím, že pro děti je to vždy překvápko, jaké bude to hodnocení