Přidat odpověď

Leni, je jí 10,5. V září půjde už na druhý stupeň. Má SPU, takže žádná legrace. Zvládáme to i tak jen tak tak. Na posudky čekáme už rok. Stále se o nich mluví, ale zatím na nich nikdo nebyl.On to pořád protahuje, 3x se kvůli němu soud odročil. Jednou tvrdil, že jsem prostitutka,pak jsem brala drogy, u dalšího soudu už jsem pro změnu nebyla psychicky v pořádku a měl strach nejen o zdraví, ale i život dcery.Pak soud vydal usnesení o asistovaném styku, to se odvolal a tak je neplatné. Pak na mě podal trestní oznámení, že ho prý očerňuju.Když k nám začala chodit domů policie, tak z toho dcera psych. zkolabovala. Do toho sociálka atd..Musím říct, že je to psychicky velmi náročné. Manžel se drží. Je to moc hodný člověk, každý jiný by už utekl. :-( Ale on to dusí v sobě a výsedkem je, že jak o něm jen slyší, tak jde zvracet. Uhnal si z toho chudák žaludeční neurozu. Dceru zná od dvou let. Miluje jí jako vlastní a ted přijde někdo, kdo o její výchovu nikdy zájem neměl a dělá nám ze života peklo.U dalšího soudu si můj ex zažádal o debrání dítěte z rodiny. U dalšího pro změnu podal stížnost na soudkyni.Nakonec řekl, že podjatost zatím stahuje, že si to ještě promyslí. Prostě...kdyby mu posudky..až jednou konečně proběhnou..dopadli špatně, tak aby jí mohl odvolat a soud poběží dál. A kde je tedy zájem dítěte? Pořád se tu řeší, co bio otec. :-(