Taky jsem "milovala" šéfa, kterej brblal, když ve třičtvrtě na sedm ráno nebo ve čtvrt na šest odpoledne nezastihl v práci toho, s kým chtěl momentálně mluvit. Zaměstnanci měli pracovní dobu od 7 do půl čtvrtý. On bydlel ve služebním bytě sám, domů dojížděl jen na víkendy. Přes den byl furt mimo kancelář na jednáních a "papíry" chtěl řešit mezi 6. a 7. ráno a pak po 5.hodině odpoledne, kdy už jednání neměl.