Přidat odpověď

no ono to není růžové nikdy, my jsme spolu 11tý rok a v podstatě nemontování od manželovy sestry a matky jsem si musela vydobít, se sestrou se stýká jen manžel a to výjimečně, já ani děti ne. JE to arogantní... nebudu říkat co, a naštěstí bydlej asi 80kg, takže je klid.

A taky jsem byli ve sr. finančních, a manželova maminka nám půjčila, teď jsou vztahy mnohem lepší než dřív a moje rodina nás taky podpořila a řekla bych že moje rodina nás podporuje víc, my tak nějak všichni spolu držíme - jsme tři sourozenci a ikdyž se třeba zhádáme, tak když je jeden z nás v úzkých, tak si pomůžeme.

Moje mamča by třeba s dětma byla moc ráda a ani by nám do výchovy nekecala, ona ale je svatá, takovej anděl - hrozně hodnej člověk a můj muž ji má za maminku víc, než tu svoji, ale mamča ještě chodí do práce a má toho občas plný zuby, takže ji nechci, pokud to není nezbytně nutné zatěžovat hlídáním. Až třeba jednou bude v důchodu, tak taky bude s děckama víc, ale ne protože já to budu po ní vyžadovat, ale protože ona sama bude chtít a bude se na to cítit.

Ale růžové není vše.. manžel taky nemá vyřešené vztahy se svojí rodinou, mají všichni problémy v komunikaci, ale jak píšeš, jinak je to moc hodnej a vnitřně hezký člověk a měnit ho taky kvůli tomu nehodlám - ne nadarmo se říká, že si bereš celou rodinu, ne jen tu osobu a buď to prostě rozdejcháš a nebo ne.

zase když manžel chtěl stavět dvojdomek s jeho mamkou se společnou zahradou, tak jsem to rázně usekla. A zpětně je tomu manžel rád.