Přidat odpověď

No, tón hlasu a celkový postoj, i vztah dítěte k tobě, dělá hodně.
Já třeba neočekávám od dětí poslušnost, ale spolupráci. Mluvím s nimi, či se aspoň snažím, jasně, stručně, bez řevu, přesně popíšu co je potřeba a kdy a jak to uděláme, či on udělá. Nedávám moc autoritativních příkazů a zákazů, jen když mě velmi naštvou.

No a syn se mnou spolupracuje, respektuje mě, a udělá, co je třeba.
Konflikt a chování, jaké popisuješ, má k manželovi. Když porovnám jeho a své chování k dětem, že mě poslouchají mnohem více, než jeho, tak já přistupuju k dětem s větším respektem, mluvím s nimi i tehdy, když po nich nic nechci, nevyhrožuju, a když po mě něco chtějí oni, umím rychle reagovat, byť odmítavě. Neignoruju je. A oni pak neignorují mě, a spolupracují se mnou.

Zkus změnit přístup, tón hlasu, mám taky 7-leťáka, jsou to malí puberťáčci, potřebují méně mentorování a více respektu