Přidat odpověď

Lisel, já měla mnohem tvrdší režim a mnohem méně volného času, než mají moje děti. Moje máma byla hodně autoritativní a vyplnila mi každou volnou chvíli nějakou smysluplnou kativitou.
Moje děti mají proti mě veget. I když mají každý den kroužek, i ten 4-leťák má 2x týdně kroužek po školce...

Ono to možná vypadá nějak idylicky, jakože mám klidné hodné děti a proto nemáme problémy, ale tak to není. Spíš že já jistou neposlušnost očekávám. CHCI, aby uměli argumentovat a neposlechli mě na slovo. Očekávám spolupráci, domluvu, že když se na něčem domluvíme, platí to. Jsem shovívavá k občasné lenosti, taky jsem líná. Nebudu mít přece na děti větší nároky než na sebe. POkud sama nevyleštím večer co večer byt, nemůžu žádat perfektní pořádek ani od nich, to dá rozum.

Za nejdůležitější pokládám na ty děti reagovat. Dělám to od narození, nikdy jsem je nenechávala plakat, samotné v postýlce, ohrádce, vždy na ně reaguju, i když nevyhovím. Když se jim něco stane, hned se zvednu.
Manžel tohle nedělá, čeká že se to vyřeší samo, nebo já. Takže i zpětně pak mnohem více poslechnou mě.
Přistupuju k výchově tak, že pokud něco chci, musím začít JÁ. Jsem starší, zkušenější, pokud chci naučit děti spolupráci, musím začít u sebe, a napřed já vyhovět jim - od toho mimina. Pak oni vyhoví mě.

Jako ne vždy je to jednoduché, ne vždy se mi chce, někdy po sobě řveme. Ale když je dobrá konstelace, co jsem psala, funguje.