Přidat odpověď

Zerat, jak to říct, já mám prostě větší frustrační toleranci než manžel. Tak je to na mě. Já si nestěžuju, nevychloubám, prostě konstatuju. Jsem na RD a dělat to dobře je prostě moje práce.
Jeho práce je jinde, má psychicky velmi náročnou práci, a ve větší pohodě než já není téměř nikdy. Takže já víc vydržím, nenechám se od dětí vyprovokovat, proto i lépe reaguju. On dřív vyjíždí, a pak se jen ječí, a nikdo nic neudělá
To je vše jen konstatování, máš pravdu, že na psychické odolnosti rodiče to záleží hodně, děti nás jen napodobují...