Přidat odpověď

Žluťásku, třeba je to u vás nějakej vzdálenej příbuznej, jehož geny vypluly na povrch

Já už jsem tuhle historku kdesi ventilovala, ale nedá mi to ji neopakovat, protože je to naprosto klasickej příklad: vypravujeme se ráno do školky, celá početná rodina včetně dětí a zvěře stojíme oblečený a nabalený v předsíni. Synáček nemá čepici. Pošlu ho do dětskýho pokoje (je od předsíně vzdálenej cca čtyři kroky), aby si ji vzal a přesně popíšu, kde ji najde.

Syn se nevrací. Po cca pěti minutách pocení a netrpělivýho podupávání celé rodiny mi to nedá, protože umístění čepice jsem mu popsala jasně a stručně a není možný, aby ji nenašel, tak se jdu do dětskýho pokoje podívat, kde je problém.

Po vstupu do dětskýho pokoje mi praská z nahrnutý krve cévka v mozku, protože syn svlečený z vrchních vrstev oblečení sedí v klidu na zemí, pokojem se táhne velmi komplikovaná čerstvě postavená dřevěná vláčkodráha s mnoha výhybkama a mimoúrovňovýma kříženíma a syn po ní se zaujetím pouští mašinky.

Na moji otázku, co tam dělá a kde má čepici se mi dostane naprosto nechápavého pohledu a odpovědi "Jakou čepici mami myslíš?"

Ve škole se z něj zhroutěj.