Přidat odpověď

No u nás bych řekla, je to dědičný. Manžel je také takový, že nikdy nevím co z něj vypadne a nejstarší dcera je také taková, co na srdci to na jazyku. Nejdřív jsem ji dala vyučit na šičku oděvů a jelikož to bylo sezení tak malér velký, nechtěla to jít dělat a tak jsem ji ještě sehnala učiliště na prodavačku a musím říct, že to bylo to správné, byla pořád v pohybu a lidé si ji velmi chválili. Jo stalo se také asi jednou, že ji chyběla nějaká částka, ale měla podezření na kolegu, který ji na chvíli zaskočil u pokladny, prodávala v masně a vše se naučila a to dřív maso nemohla vzít do ruky a ani ho nerozeznala. Tehdy se to ovšem nerozlišovalo a tak člověk ani nevěděl, že něco takového je. Nejmladší si dokáže se vším poradit, ono jak je člověk straší tak se to nevytratí u někoho, ale přetrvává, ale není to právě tak znatelné. Nyní nejmladší sice občas posedí, ale také když se někam má jít tak i když ji honím tak není schopná vyrazit včas, má pořád na starosti něco jiného a pak je fofr.