Přidat odpověď

mi manžel pracoval přes celou republiku - vždy byl 11 dnů tam a 3 dny doma. vydělal si stejně - prostě ho tam poslala firma u které pracoval.. takže tam nešlo o peníze, ale jedno ti řeknu - bylo to smutné a já to hodně těžce nesla. Syn měl rok a půl roku jak to začlo ... Přišly nemoci, proplakané večery - já na vše byla sama a brečela jsem taky. říkala jsem si, že by bylo 100x lepší kdyby byl 12 hodin v práci denně, ale aspon ty večery a noci doma ... byla by to taková jistota. Trvalo to víc jak 2 roky co takhle pracoval (mezitím měl nějakou stavbu na cca půl roku tady v místě) ... otěhotněla jsem s trojčaty - nebyl tady celé těhotenství (teda byl zase 11 dnů pryč a pak 3 dny doma) (zvažoval že dá výpověď, ale to by celkem nic moc neřešilo, protože peníze byly a budou potřeba teď o to víc a sehnat práci tady je šílené) Naštěstí ještě před porodem dostal stavbu tady v místě a je teď tady .. a doufám, strašně doufám, že to tak zůstane a nebude žádná zakázka už tak daleko. Je teď pryč sice celé dny - mnohdy i víkendy, finančně to nemá ohodnoceno vůbec! ale má práci, to je základ .. bez jeho práce by jsme se mohli jít leda pást. Podle mě bys měla kašlat na peníze a být ráda, že ho máš doma. Co z peněz, když bude chlap pryč a ty sama ... peníze jsou potřeba, ale raději méně a stále než více a nebyla by to taková jistota třeba .. a hlavně podle mě každá mamina s malými dětmi (ale i s velkými) potřebuje podporu psychiky ...aby to zvládla. Ani ta mateřská není peříčko - zvlášt ted s půlročními trojčaty to fakt silně cítím, že nemít manžela tak jsem v háji. Mamka mi tu hodně jezdívá pomáhat - tak mám opravu oporu i v ní -jinak bych byla už v blázinci zcela jistě.