Já víru nechápu jako pocit, sorry
Víru bych vyjádřila, jako že stejně tak "věřím" že moji rodiče mě mají rádi a mají ke mě vztah, "myslí" na mě, nejsem jim lhostejná. A tohle já musím přijmout, aby to pro mě mělo smysl. Kdybych to odmítla, nebyl by mi jejich zájem k ničemu.
Tak stejně tak musím přijmout Boží lásku ke mě a zájem pro mě. Aby to pro mě mělo smysl.
A takový druh přijetí a "souhlasu", mna to mi slovo cit připadá hoodně slabé
Jestli tri to říkali na vejšce jinak, to pro mě není podstatné, promiň