Přidat odpověď

Ahoj
muj syn cca ve věku necelých 3 let se začal děsně bát větru,ale tak ,že byl normálně v šoku
jakmile viděl se jen třepotat lísteček,nebo mu vánek jemně fouknul do tváře, bylo to dost děsný.
ven se nedalo prakticky jít.
dostal od lékařky sirup sedalia a doporučení na spoustu vyšetření.
bylo to dost šílený období.
Zkusila jsem , do náruče, hodně tisknout k sobě,a koukat na vítr z okna,malovali jsme vítr,fenem jsem foukala do papírků,pak pomalu ven když foukalo, furt v naručí, pořád vyprávění ,jaký je vitr kamarád,že si s ním chce hrát.
asi po 3 měsících se přestal bát jít ven, jinak to byl votřes.
Pak jsme v létě jeli do hor,do vysokých tater a tam fičelo teda slušně, první den byl zaraženej, ale pak se oklepal a od té doby je v pohodě.
Asi léčba šokem???