Přidat odpověď

Já bych teda ty depresivní pohádky určené pro dospělé, které nekončí dobře a kde právě ty archetypy apod. příliš nefungujou (např. ten Andersen, Malý princ, Oscar Wilde apod.)omezila.
Jinak jsou opravdu v předškolním věku různé strachy a fobie u dětí časté.
Osobně bych asi zkusila- 1. zjistila bych, čeho se přesně v té tmě bojí (strašidla? čerti? zloděj? že se vám něco stane???) 2. dceři vysvětlovala, že se toho nemusí bát (je docela pěkné k tomu udělat nějakou hravou scénku, třeba když se bojí příšery pod postelí celý pokoj a pod postelí to pořádně prohledat, že tam nic není, třeba s baterkou) 3. zapojit fantazii a magické myšlení - např. talisman, ochraňující obrázek 4. bych upravila aspoň na týden denní režim tak, aby byl spíš v klidu, odpoledne a večer bych omezila ty drastické příběhy (pozor bych dala i na co kouká v TV, naše Lucka takhle 3 dny nespala ze šmoulů).5. nakonec, po uklidnění, třeba až za týden, za dva, bych zkusila nějakou pomalou formu "otužování se" např. chodit s baterkou v šeru apod.
Jo a to že je mamánek je v tomhle věku myslím naprosto normální, tvoje přítomnost jí uklidňuje, určitě bych se nepokoušela jí nějak násilím ted separovat.
Jinak myslím, že to tak jako tak samo přejde, ale určitě nevadí tomu trochu pomoci.
PS: U nás loví a žere strašidla náš desetiletý totálně lenivý, přežraný a přešlechtěný domácí mazel -siamský kocour. Lucinka (taky 3.5 roku) mu za to několikrát denně přinese nějakou hračku, a vždycky říká:"no ještě že tě máme, to sem žádná strašidla nemůžou"