Přidat odpověď

Mám devatenáctiměsíčního syna a už máme tu a tam ( v poslední době více)vzteklé výbuchy. Opravdu od malinka se snažím dodržovat pravidlo,že co řeknu to také platí. Vždy stačilo se na malého jen podívat a věděl,že to nesmí a poslechl.Vše probíhalo naprosto bez křiku a nátlaku. Nejsem pro,abych ho zabavila jinou čiností. jelikož by ho přestala po chvilce bavit a opět by se vrátil ke stejné věci,kterou chtěl vykonávat před tím.to není řešení,alespoň u nás to tak funguje.
na mého syna jsem čekala pět let,miluji ho,ale nikdy z něj nechci mít rozmazléného (zmeťourka),kterej mi neposlechne nebo dokonce na mě vztahne ruku. nejsem pro,aby se děti mlátili,ale jak se říká škoda rány ,která padne vedle (obrazně řečeno ).Samozřejmě chápu maminy,které mají doma více dětí - to je teprve záhul a psycho a je občas do .
malej se mi hodně změnil,když jsme se vrátili z nemocnice.jako kdyby se mi vrátilo jiné dítko. už je to skoro 14 dní a stále se nemůžem vrátit do původních aktivit jelikož je ještě nemocnej. doufám,že až budeme zase moci ven vše se upraví a vrátí do původního stavu.
myslím si,že když se dítěti povolí vše od začátku,hodně těžko se to napravuje.všichni mi říkají,že je malej skvěle vychovanej a strašně hodnej,ale bůh ví co nás čeká držím všem maminkám palečky a ať vše zvládají s pevnou vůlí. Dáda