Přidat odpověď

Mám jednu známou, které je 33 let a ta ještě nikdy pořádně nepracovala. Je jedináček starších rodičů a je dosud svobodná a bydlí s nimi. Z jedné střední školy jí vyhodili, ona pak byla půl roku doma a nastoupila od září do stejné školy v jiném městě a tu nakonec dokončila. Jenže jde o "rodinku", takže se moc nechytá, ale spíš nemá snahu, jinak to není možný, aby za nějakýc 13 let nesehnala nic, u čeho by vydržela. Tři měsíce pracovala v nemocnici jako sanitářka, tam prý na ní byli zlí, tak odešla a pak pracovala dva měsíce ve fabrice a dva měsíce v obchodě a to je všechno, co může napsat do životopisu. Je sice na pracáku, ale zvou si jí tam po dvou měsících a nic jí už samozřejmě nevyplácí, živí jí rodiče z důchodu. Důchod jednoho z rodičů si prý rodiče nechávají, zaplatí z něj energie a pojistky a zbytek si nechají a druhý důchod dávají dceři a ta z něj nakupuje jídlo a drogerii a zbytek si nechává. Divili byste se, jak si jinak má dobře, chodí oblíkaná jen značkově a oběd v restauraci pro ní není až takový výdaj a aby jí štěstí fakt přálo, tak vyhrála v jedný tombole na plese celý prase a v druhé tombole na jiném plese zase dovolenou v Chorvatsku. Je takhle spokojená a jen vždy řekne, že na pracáku jí zase nic nenabídli a tím to pro ní hasne. Poslední dva roky povídá, že se stará o maminku, ta trpí cukrovkou a začala pobírat příspěvek druhého stupně, to prý taky dává dceři, ale netuším, jak se o ní vlastně stará, když k nim dochází denně sestra a mamince píchá inzulít ta sestra. Tatínek je v pořádku, maminka je jinak taky pohyblivá a když jsem jí sehnala řemeslníka, tak ten mi pak povídal, jak ta maminka kolem něj tancovala a jak mu uvařila, takže žádná bezmocnost, aby dcera musela o ní nepřetržitě pečovat.