Přidat odpověď

taky se hlásím do klubu "pevného objetí" jakmile zkouším vztekání ignorovat, nebo ho nechám v jiné místnosti, přejde ten jeho vztek do strašného záchvatu, když ho objemu a klidně na něj mluvím do 2 minut je ticho a klid, naprostý ticho, jen mě drží pevně kolem krku a nechce pustit, pak ho pomaličku odtáhnu a v klidu mu povím co má udělat, nebo co jsem po něm chtěla a není absolutně problém, venku se snažím spoustu věcí říkat dopředu, nejhorší jsou situace, které dítě zná a dělá skoro rituálně a člověk mu to pak rychle musí změnit, to je vždycky šok, ale když se probere dostatečně dopředu, tak je to v klidu, pokud to ale nejde, většinou si k němu sednu na bobek a ptám se ho co je za problém, co chce, vyslechnu, zopakuju po něm a v klidu mu povídám co budem dělat po mém a už se dáváme do pohybu, pak už se o tom nebavím, ukončím na dané téma hovor a většinou mluvím o něčem uplně jiném, nejhorší je když na všechno říká ne ne ne....ale chce to trpělivost holky, dá se to, ale někdy je to rachot, taky mi ujedou nervy a loupnu mu ji na zadek a táhnu ho za sebou, když fakt nutně spěchám a nic nepomáhá, ale stejně skončím u něj na bobku objímajíc ho a uklidňujíc a fakt to pomáhá, u nás aspoň jo. Tak držím palce.