Můj názor (vytvořenej zčásti na základě toho, o čem jsem mluvila s těmi lidmi, zčásti na základě toho, co jsem tam sama viděla, co čtu apod. a nedělám si patent na správnost, protože to je šíleně složitý) je, že se mezinárodní společenství mělo v Jugoslávii angažovat dávno předtím, než vypukly boje. A že způsob, kterým se angažovalo zpočátku (namátkou - jednostranné uznání Chorvatska, aniž by předtím tlačilo na právní uspořádání menšin - srbská menšina tam byla velmi početná a žila ve strachu, a strach plodí násilí; bezzubé jednotky OSN, které do ničeho nezasahovaly a přihlížely i takovým věcem, jako masakr ve Srebrenici a mnoho dalších podobných selhání) byl nešťastný. Připadá mi, že vypuknutí války hrozilo dlouho (tedy pro toho, kdo chtěl vidět), ale dokud by diplomatický tlak něco dokázal, svět to ignoroval. Když pak boje vypukly, bylo pozdě.
Předchozí