Přidat odpověď

Pěkný den všem, nechci by to špatně vyznělo. Jen mne napadlo (spíš mou drahou polovičku), jestli je na tom můj synek s vývojem "normálně", nebo jestli se nemám obávat nějaké psychické poruchy . Manžel totiž tvrdí, že nemůže být normální a že je to "blázen". Prosím, posuďte dle popisu.
Syn začal chodit v 10ti měsících. Byl hodně akční už jako miminko. Co se začal plazit, lezl všude, všude strkal ruce atp. Kdžy si ublížil, udělal to zas a znova. Nepoučitelný. Co začal dobře držet rovnováhu a získal venku pocit, že už může chodit sám, kočárek začal statečně nenávidět. Jenže nechodil způsobně vedle mamky, utíkal. Hlava nehlava, pád nepád. Dnes je mu nějakých 29 měsíců a statečně ve svých čipernostech pokračuje. Na den plenku nemáme, chodí čurat a kajdit sám. No sám, myslím za něj, takže ho dávám preventivně na záchod, ale bobika si teda řekne 100%, to zase jo. Problém je v tom, že se nedovede na žádnou z činností 100% soustředit. On i když sedí na tom záchodě a "tlačí" tak u toho jezdí prstíčkem po obkladech a vypráví o kytičkách co tam vidí, nebo si utrhne papírek a ten mačká a vhazuje do wc, případně osahává trubky vedoucí od topení se slovy "pálí". Když kouká na DVD, tak u toho leze po stolečku, nebo po židli, prostě sebou furt mele. Jeho nejlepší zábavou je běhat po bytě-tudle jsme mu to počítali a on běžel 35x do kuchyně a zpět do obýváku-u toho dupe jako kůň, takže sousedi pod náma propadají občas zoufalství... Když sedíme na gauči, neustále po nás leze, spíš za nás-po opěrce atp. Hrát s kostičkama? Nejlepší je to tátovi přece zbourat! a všecky kostky rozházet po pokoji...pak po nich šlape a řve že ho to bolí...Při vyprávění pohádky na doboru noc, stále se přetáčí na všecky strany, z jedný postele do ruhý, nebo aspoň kope nožkama do zdi(v čem je pokrok, že už aspoň po pohádce usne sám tak do půl hodiny, dřív lítával po pokoji jako divej a tak jsem ho musela uspávat přidržením v posteli pod dekou). Velice rád se točí(viz.kolo kolo mlýnský)jenže nezná kdy má dost a pak s sebou praští. Nepomáhá napomenutí, chycení, plácnutí, nic..při hře s modelínou my tvoříme on jen cupuje a úplně maličkatý kouštíčky, který rozhazuje pod sebe a kolem stolku.. při oblékání se vzteká, trucuje, kroutí se... když ho potřebuji ostříhat-strojku se bojí, to dostane záchvat doslova, nůžkama se mohu přiblížit pouze v momentě, když je odpoutána jeho pozornost jinam a to ještě zezadu aby nůžky neviděl...jít k lékaři?=Horor...nikdy se mu tam nic nestalo, ale prostě vyvádí scény, že ho nemůže udržet ani můj 105ti kilovej mužskej Ráno vstává velice brzy-kolem páté hodiny-a naní to takovýto polehávání, vystřelí z postele a jde se na věc..likvidace (hlavně sousedů) začíná..
Miluji ho nade vše... jen bych ráda slyšela, že je to prostě normální a že se nemusím obávat ničeho zlého. Od září bych ho ráda umístila na pár hodin do školky, aby se vyřádil tam a doma byl víc v klidu, i když nevim nevim s jeho povahou? I když jdem ven na pěkně dlouho a on je dost uťapanej a vylítanej, doma stejně pokračuje v běhání... takže rady utahat jsou pro nás zbytečné. Máte to někdo podobně? Je to prostě věkem a "vyroste" z toho?