Přidat odpověď

Nikde sis v mém příspěvku nemohla přečíst, že bych snad někomu něco špatného přála, natož Crowcw, aby si natloukla čumák.
Co se týče způsobu, jakým někteří lidé prožívají víru, s tím nejde nesouhlasit, že není vždycky správný. Ale silně nesouhlasím s tím, že je to výsada katolíků a taky nesouhlasím s odsuzováním takových lidí. Poukázat na chyby konkrétních osob má smysl pouze v tom případě, že je kritika adresována přímo jim. V jiném případě se obávám, že tím Crowka situaci nezlepší a dotyčným nedojde, že se nechovají jak mají. Krom toho, že zde Crowka poukázala na chyby lidí z jejího okolí, před tím naházela většinu katolíků do stejného pytle bez rozmyslu a bez znalosti jich samotných a to tedy nesvědčí o tom, že by byla objektivní. Ono vidět, slyšet, okomentovat tím, že jsou špatní a já jsem lepší, není zrovna křesťanský způsob.
A zač se modlit? Co třeba za to, aby jim Bůh otevřel oči, uši, aby je přivedl na správnou cestu......? To se ti zdá zasahování do svobodné vůle? V čem? V tom, že takový člověk něco pochopí a bude se u sebe snažit o nápravu?

Těžko může člověk na prozření pracovat sám, pokud mu není dáno. Někdo dostal víc, někdo méně. Zmínila jsem faraóna. Snad znáš ten příběh, ne? Jak mohl faraón na sobě pracovat sám, když měl Bohem zatvrzené srdce? Stává se běžně, že člověk něco pochopí, až když dojde do určitého životního bodu. Když někdo neudělá nějaký hřích, těžko může pochopit, co svým hříchem způsobil. Tedy k tomu, aby člověk poznal sám sebe a pochopil, kde na sobě může pracovat, je jaksi nějaký hřích zapotřebí. Kolikrát ho ale musí opakovat, než pochopí, to nikdo neví. My si máme odpouštět ne jednou, ne dvakrát, ne třikrát, ale sedmdesát sedmkrát. Což je číslo plnosti, takže to znamená, že si máme odpouštět stále. Jak se můžeme modlit "ODPUST NÁM NAŠE VINY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKŮM, když my sami bychom neodpustili?

A ještě jedna věc. Třeba právě někdo neustále hřešící v našem okolí nás můpže naučit trpělivosti a lásce. O to je těžší takového člověka přijmout a milovat. Nám sympatického milujeme snadno, když on miluje nás, ale my máme přijímat a milovat své nepřátele. To je křesťanství. Ukázat prstem, srovnávat, kdo je lepší, myslet si, že katolíci jsou vesměs křiváci a já křivák nejsem....... no mě to o lásce nesvědčí.
Crowka sama zmínila, že po ovoci je poznáme. I tohle ovoce silně zapáchá.