Přidat odpověď

Budu reagovat postupně, snad prominete .
Moje obě děti si na mě osobují výsostné právo, takže tomu rozumím a někdy si připadám jako schozofrenní osoba či jako rozhodčí v ringu mezi boxery těžké váhy (co se intenzity zvukových projevů týká). Takto s mimčem po bytě jsem také cestovala a znám to, je to "pocuc" (já cestovala s knihou a mimčem u prsu ještě ve 2letech). Dcery oblíbená kniha je také Slabikář od Žáčka (ten už máme také za sebou) a písanky Jeníkovi také bere (zatím ji stačila grafomotorika a to jsem originál oběma "překopírovala obkreslením" ma volnou A4 a byla spokojenost, tahá jeho vyplněnou matematiku a prvouku (od Alteru, je pěkná, ale moc nedoporučuju k vyučování).
Horší je, že Veru už to nestačí. Moc se jí líbí hrát si na něco a s něčím a hlavně s někým. No a Jeník se nechce nechat "ošidit". Marně mu vysvětluji, že až něco málo udělá, tak si bude také hrát a že se jenom snažím zabavit Veru, aby měl klid na svou práci. Takže u nás teď frčí pouze písanka, protože je Jeník nadšen, že mu to jde a že už může psát slova i věty a také diktáty. (to že nemá sklon podle šablony neřešíme, hlavní je, že to po sobě přečtě ).