Přidat odpověď

Dobrý den, trochu přispěju k tématu.

Můj manžel měl dost vzácný nádor, na nějž teda moc léků není. Léčba pouze operativní + ozařování. Chemoterapie pouze zajišťovací. Podstoupil to. Půl roku mu fakt bylo hrozně špatně, všechny možné vedlejší účinky ho neminuly, ale dostal se z toho. Zrovna měsíc po operaci nádoru se nám narodilo prvorozené dítě. Takže touha žít byla obrovská. Člověk přehodnotí vše a bojuje. Změnili jsme styl života - zdravější, méně stresu, víc být spolu atd.atd. Samozřejmě kontroly byly, jejich interval se prodlužoval..a my pomalounku se nechávali nadějí ukonejšit, že by to už mohlo být dobré a je to opravdu pryč.
Během toho půlročního "léčení" jsme se všichni dostali na dno, psychické a u manžela i fyzické. Prostě vás ničí, když ten nejmilovanější člověk po vašem boku trpí.. Kolikrát jsme si pak povídali a manžel natvrdo říkal, že jestli se to vrátí, už to nepodstoupí, že to není život, ale živoření.

Bohužel po osmi letech se to vrátilo zpět a udeřilo na plicích - obou. Metastázy toho prvního nádoru :-(. Operace nebyla možná, jedině chemoterapie, u nichž vlastně za těch 8 let žádné nové léčebné látky nebyly. Manžel odmítl. Přestože v té době jsme měli už dvě děti, ODMÍTL. Prostě věděl, že je konec. Já mu řekla, že stojím při něm, ať se rozhodne tak nebo tak. Byl i na mě nátlak, že ho mám k "léčbě" donutit. Ale to přece nejde. Nakonec každý má právo o svém životě rozhodnout sám (každý dospělý svépravný člověk). I při tomto rozhodnutí jsem stála při něm, i když mi bylo hrozně těžko. Byl tady ještě rok a půl, pak zemřel ve 37 letech. Jsou to dva roky, co zemřel. Ale ten zbytek života byl velmi kvalitní, oproti tomu ten s léčbou.

A lékař-onkolog? Ten mi to v podstatě potvrdil. Řekl mi po jeho smrti, že i s případnou léčbou by to dopadlo stejně, bylo to nevyléčitelné. A že můj muž si vybral cestubez terapie, sice asi kratší, ale na druhou stranu naplno, bez obtěžujících následků terapie.

Tak asi tohle... na všechno lék není. A pokud - hlavně starý člověk se rozhodne odmítnout léčbu, nebránila bych se tomu. Člověk má právo si svůj život odžít, jak on chce - a někdy prodloužení života na úkor KVALITY života není správné řešení.