Přidat odpověď

Máš děti brzy po sobě, také jsem to tak měla, takže tě úplně chápu, že to nemáš lehké. Souhlasím s názory, že dvouleté dítě záměrně upoutává tvou pozornost. K tomu má všelijaké problematické projevy, které jsou tomuto věku vlastní, jak si sama uvědomuješ. Chce to jediné - obrnit se trpělivostí. Já jsem svého dvouleťáka běžně neplácala (a že to bylo opravdu velmi, velmi, velmi živé dítě ), ale přiznávám, že párkrát mi v krizové situaci "ruply nervy" a naplácáno dostal. Pak jsem se mu omlouvala a snažila se situaci vysvětlit, ale bylo to mé selhání a dodnes mne to mrzí. Je to skutečně těžké, ustát situaci se dvěma takhle malými dětmi. Jakmile šel ale starší do školky a nebyla jsem s oběma dětmi čtyřiadvacet hodin denně a byla jsem vyspalejší, žádný podobný zkrat se neopakoval a zvládli jsme vše bez jediného plácnutí. Chce to povznést se nad drobnosti a vydržet, případně raději mrštit talířem o zem, než bít dítě