Přidat odpověď

Taky tak - závidím poslouchací děti. U nás tedy mnohdy nepomůže říct asi 10-krát. Přesto je to s plácnutím poměrně málokdy. Starší (5,5) má někdy záchvaty ubližování mladším. Když je to víc (takové opakované třískání autem po hlavě, podrážení nohou, silné šťouchání až porážení na zem - jj, někdy je pěkný protiva) a nepomáhá domluva nebo zákaz a ani houknutí, pak někdy přes ruku, tak jednou do měsíce, možná ani ne. Dnes v obchodě byli na ránu oba nejstarší, takže museli potupně u vozíčku (držet se) každý z jedné strany a moc nechybělo, nesla bych je v zubech oba. U mladších klepnu ve 2 situacích - 1. vběhnutí do silnice - bez pardonu a okamžitě ječím a jednu na zadek. Nemám je jak odnést, jsou 2 najednou (dvojčata), takže klasické "vezmu a vysvětlím" jaksi v jednom člověku nejde - když zdrhaj oba. A pak - jedno z dvojčat je násilník. Obvykle stačí houknout, ale někdy má období, že je nutné něco udělat a on si nenechá a začne kolem sebe třískat. Zejména do nás, kamkoli - do ruky, do nohou, do obličeje. Když to trvá už několik minut (tak 3-5) a nepomáhá domluva, zařvání, vysvětlení, žádost, nepomáhá ani držet za ruku a po uvolnění mlátí dál, pak stačí malé klepnutí do té ruky a je okamžitě klid. Stačí tak na týden dva nebo déle - než je další mlátičkový "záchvat". Kde to vzal - myslím že ho to naučil předškolák a toho možná náš nejstarší.