Přidat odpověď

Lucul, také nemám žádný problém s bydlením v pronájmu. Bydleli jsme tak dost dlouho. A ne proto, že bychom nedosáhli na hypotéku, ale proto, že nám to zcela vyhovovalo. Ale už nám bylo v garsonce těsno a začali jsme shánět větší podnájem. A při tom shánění jsme úplně náhodou narazili na nabídku prodeje bytu za tak úžasných podmínek, že jsme se nakonec rozhodli pro úvěr. Ale je to opravdu náhoda, byli jsme rozhodnuti pro podnájem.
Mnohem raději jsem "cpala" (což je zde tak oblíbená fráze:) peníze panu domácímu, než bance. Pan domácí byl velmi slušný člověk, banka číhá, kde nás odrat. Už samotné sjednávání úvěru byla dobře secvičená psychologická hra. Vyklouzávání z odpovědí na otázky ohledně přeplacení, budoucích změn úroků a poplatků atd.
S panem domácím bylo všechno fér, vůbec jsem se nemusela bát žádných podrazů z jeho strany. A nebyl ani problém s jedním nezaplaceným nájmem - banka nestačila strávit změnu trvalého příkazu a prostě to neposlala. Stát se nám to s úvěrem, to by byl průšvih. Pan domácí jen zavolal, že vázne nájem, hledala jsem, zjistila problém, nabídla peníze v hotovosti, než se tím banka prokouše... nic nechtěl, vzal to úplně v klidu, že počká do dalšího měsíce, až mu přijdou oba najednou a že jsme přece lidi a takové věci se mohou stát a že banky jsou mrchy.

A zpátky k penězům - V pronájmu šla polovina peněz na poplatky bytu, polovina panu domácímu. Teď s úvěrem (nemáme hypotéku, ale překlenovací úvěr ze stavebka) jdou na úroky skoro 2/3 domácích plateb za bydlení, tedy banka je větší vydřiduch než bývalý pan domácí. A to nevím, co by se dělo, kdyby nám zvedli úrok. Máme ho pevný na 6 let, tj. zatím jsme se k tomu nedostali. Ale podle situace přátel vidím, že úrok rozhodně nespadl, naopak se jim všem při změně zvyšoval. Takže by to mohly být třeba i 3/4 domácích nákladů "bance do kapsy".
Mimoto máme náklady spojené s provozem a opravami v bytě. Sice jednorázově to vypadá jak nic (vymalovat, opravit protékající záchod...) - ale nakonec za suroviny na domácí práce a za platby řemeslníkům rozhodně nedáváme zanedbatelně málo. V nájmu jsem zvedla telefon a řekla, že to ono nefunguje a pan domácí se rychle postaral. A zaplatil.

Celkově prostě nájem vycházel levněji, a to mluvím nejen o garsonce, kterou nemůžu přímo srovnávat s naším současným 2kk, ale mluvím i o cenách pronájmů bytů, které jsme v té době zkoumali jako adepty na přestěhování, než jsme narazili na ten super kauf :)

Hlavní problém je, že když dá člověk míň peněz za bydlení, tak se bohužel neudrží a neušetří je, nemá-li opravdu sebekázeň. A to je právě to, v čem mu úvěr pomůže. Nucené "odložení peněz do budoucnosti" = splátka jistiny, je holt účinnější než dobrovolné odkládání stejné částky (v našem případě momentálně splátka jistiny 2800/měsíc). A ještě navrch práce s rozumným uložením těchto peněz tak, aby se neztrácely, to vyžaduje práci a přemýšlení navíc.
Můj bratr žije právě takto, programově v pronájmu a ušetřené peníze investuje a vyplácí se mu to, on ale tu sebekázeň opravdu má.