Přidat odpověď

No tak my se brali asi čtvrtý den po tom, co mě manžel požádal o ruku. To mi bylo 22. Asi po půl roce jsme se k sobě stěhovali, a po dalších pár měsících jsem začala toužit po miminku, i když jsme na to finančně byli hůř než vy teď (daleko hůř). Ale říkala jsem si, že horší už to moc být nemůže, mimčo se povedlo, i ta situace už zlepšila. Výbavičku si pořizujeme průběžně už od začátku, aby se to pak nesesmolilo všechno najednou, takže to ani finančně zatím nijak nepociťujeme. Ono i když člověk peníze má, tak se může cokoliv podělat (znám z okolí), takže na penězích to není třeba stavět, zvláště když jsou oba partneři šetrní a nekupujou blbosti. Na výbavičku určitě nejsou třeba desetitisíce, mrně zas tolik nepotřebuje, dá se nakoupit i levně, jen je třeba hledat. Hlavně abyste se oba shodli, že to malé chcete, to je důležité, a to kolem se může vždycky řešit za pochodu.