Přidat odpověď

Ahoj, u nás to začalo po novém roce taky. Malej mi začal spát ve školce, po probuzení jsem ho vyzvedla a šlo se. Vše ok, ale v pondělí mi řekl, že nechce, že si ještě nepohrál. Smála jsem se a ejhle kocourek našel skulinku na vyjednávání. Hned další den to zkoušel znova. Tak jsem posunula příchod (fakt ho nechám, aby si stihl pohrát) na 16 hod, ale pak zavelím a jdeme. Když se kroutí, paní učitelka se přidá a pak jde. Takže spolupráce musí být. Honzík ale ví, že já ho nikdy nikde honit nebudu. Prostě mu oznámím, že jdu a jde se (občas s rykem, ale to mne neštve). Ale takhle to mám nastavené od začátku, jinak by mé dítě zdrhalo, kde by to šlo.
Jinak vzteklina to je taky, hysteráky známe. Sprchování nepraktikuji, moje máma mi to dělala ještě u písanek v první třídě a dodnes mám z toho špatný pocit. Já ho vždy pevně chytnu,aby cítil stisk, v hysteráku reagují děti jen na silné podněty. Když modral, plácla jsem přes zadek (jo jinak plácání nepratikuji, ale na tohle super, funguje). JInak nechám vyřvat. Dnes už zvládá se ovládnout, protože to se mnou nehne a jen se ho zeptám, zda chce jít do pokojíku si to srovnat. A že toho řvaní u nás bylo dost.. ale dorostl, to jsem ráda. Teď jsme ve fázi učení zvládání frustrace, sám někdy řekne, že je naštvaný a chce plakat, nabídnu náruč nebo postýlku a JDE TO!
Školka je totiž hodně náročné místo, když vidím, jak se dítka chovají, chudák dítě. Mé dítě není zlé ani agrsivní, tak docela trpí. Prostě při příchodu maminky upouští ventil, chce to určitě pochopení..