Přidat odpověď

ne kdepak, stejně to u většiny lidí je jen o dárku a večeři nebo tak. večeři si dáme jindy a co se týká dárků, zredukovali jsme to na minimum. stačí, když vidím svou sestru, kterak 6x do roka vymýšlí dárek pro přítele aby mu nakonec dala plyšáka nebo trenýrky se srdíčkama. sama bych nechtěla každý rok dostat voňavku jen kvůli tomu, že je valentýn. navíc nás odrazuje takové to, že dneska je ten valentýn, takže se všichni budou mít rádi a všechno bude růžový. je to divný. ani tak mi nevadí, že ten svátek není původně náš, ale hlavně to, že bysme za chvíli slavili každý měsíc něco. takže když jsme měli před sebou první vidinu valentýna, opatrně jsme naťukávali, až jsme si ujasnili, že nás oba děsí představa plyšových medvídků vykřikujících ,,i love you!" - a máme klid. možná mi někdo řekne, že o těch plyšácích to není, ale já fakt neznám nikoho, pro koho by valentýn znamenal víc než jen příležitost vymyslet další dárek a stresovat se den předem, že nevím, co tomu miláčkovi mám zase koupit. jsou věci, který nechápu, například proč se celá široká rodina sjede na něčí svátek, když podle mě k svátku patří čokoláda a konec a taky nechápu valentýn. pro mě to byl vždycky jen opruz a opravdu neznám nikoho, pro koho by nebyl. chodila jsem kdysi do třídy s 30ti holkama a před valentýnem to byl jeden velkej blázinec. a nikdo nikdy neřekla, že se na valentýna těší. díky nechci.