Přidat odpověď

Jde o to, že v době nezaměstnanosti si zaměstnavatelé vymýšlí čím dál větší buzerace. Protože si to můžou dovolit. Zkoušejí, kam až můžou zajít. Nejde jim vůbec o kvalitu nebo znalosti, který může člověk uplatnit v práci, čím může být prospěšný. Jde o to, že se zaměstnanec hodnotí jako člověk, s celým morálním statusem, se svým soukromím. Začne to u kuřáků a za chvilku tě budou na pohovoru posuzovat podle toho, jestli snídáš cereálie nebo salám. Mně se taková buzerace nelíbí, já zaměstnavateli nepatřím. Nelíbí se mi, že ti zaměstnavatel může diktovat, jak se máš v soukromým životě chovat, co máš dělat. Nemocnice nebudou zaměstnávat kuřáky a banky nebudou zaměstnávat bankéře, kteří nemají rodinu, protože to není dost reprezentativní. Připadá mi to jako by právo na zaměstnání měli pouze lidi bezchybní, a ani nechcu psat, k čemu bych to přirovnala.