Přidat odpověď

No mě zřejmě zachránila život moje tehdy 11-ti letá sestra, mě bylo 17. Pocit nepotřebnosti, toho, že nikoho nezajímám, včetně tehdejšího přítele, dlouhodobější psychické problémy atd. mě dovedly k tomu, že jsem seděla v koupelně u vany s žiletkou v ruce. naštěstí jsem se zapomněla zamknout a řízla se jen málo(nejdřív jsem chtěla vědět jak moc to bude bolet) než mi tam vlítla. A podruhý to bylo o 3/4 roku později, když jsem na mou žádost nastoupila do psych. léčebny a tam potkala manžela. Bylo mi jasný, že buď půjdu tam nebo se nedožiju maturity.