Přidat odpověď

Jojo, můžu, zapomněla jsem. Jsem hodně citlivá na synův pláč. Naštěstí donedávna brečel jen v estinedělí v noci, když měl prdíky, a pak někdy kolem 9 měsíců života? (to si už vůbec nepamatuju
asi během čtyř dnů párkrát, vždy tak max. 20 minut). Ale protože jsem ta snad nesobecká matka, která by pro něho udělala cokoli, a v té době začala už hodně otravovat matka a s otcem syna to už taky vypadalo, že se s ním stýkat nebude, tak mi to tak přišlo během těch 4 dnů vše líto a jak jsme taková huba otevřená upřímná, tak jsem u dětského lékaře plácla jen tak do větru, jestli by mu v nějaké širší rodině s otcem a milým příbuzenstvem a domem se zahradou atd. nebylo líp....Ale hned jsem to ucedla na pravou míru, jenže shodou okolností ten starí lékař měl v mládí nějaké průšvihy, kvůli kterým dokonce odjel na pár let do ciziny, tak byl najednou nějak moc aktivní. Místo aby to vzali tak, že uvažuji nad synovým co nejlepím životem-vždyť jaké já dělala psí kusy kvůli alespoň částečnému kojení (s takovou hadičkou od bradavky do pusinky s přistříkavaným mlékem ze stříkačky,atd., aby měl lenivej mladej co nejvíc zdravého mat. mléka, a tolékař věděl. tak to úplně obrátili. A mohla jsem to psycholožce vysvětlovat horem dolem. I kdybych to byla myslela vážně, tak přece to je ta největší , nesoecká, oběť, pro dobro dítěte, tedy v tom raném věku...Věděla jsem,a říkala, že by mi sice puklo srdce....
No, snad mě to maličko poučilo do budoucna, i když ta upřímná, která co neví, to nepoví, už budu asi vždy. Pořád jetě předpokládám podvědomě, že jsou lidi spíe hodní .-) Tak už ale opravdu dobrou, vstávám v 6, a potřeovala bych spát tak 10 hodin pro dobré fyzično.