Přidat odpověď

Mám dotaz na vás, které (kteří) jste v "první linii" styku se zákazníky. Potkáváte se se situacemi, kdy komunikace se zákazníkem je neúnosná a jako nejlepší řešení se jeví odmítnout se s ním dál bavit?
Já se křečovitě držím toho, že se musím snažit udělat každého zákazníka spokojeným, vyhovět, odpovídám, vysvětluji, zdravím, přeji hezké víkendy... ale "na druhé straně drátu" se prostě občas objeví individuum (není to jeden člověk, ale je to prostě určité procento zákazníků), většinou píšící z mailu typu "prdylka356@něco.com", který/á zásadně nezdraví, maily nepodepisuje, má totálně blbé dotazy a není ochoten přečíst si ani naše obchodní podmínky ani to co mu na dotazy konkrétně odpovím v mailu... a to všechno kvůli tomu, že má "potenciální zájem" o zboží v ceně 60 Kč. Snažím se seč můžu, jsem milá, ochotná, vždy slušná, ale poté, co si s někým takovým vyměním 10 e-mailů denně (a ani v jednom nepozdraví a ani nevím jestli je to muž nebo žena) a on se popáté ptá, kolik ho to bude stát s poštovným, ačkoli jsem mu to už čtyřikrát napsala, mám chuť se na to vyprdnout, těch šest pětek mi za to asi nestojí Nehledě na to, že zboží co prodávám je živé a je mi v těchto případech někdy až líto prodat to někomu, u koho vím, že to zaručeně chcípne
A co s někým, kdo toto dělá opakovaně, a nakonec nikdy neobjedná? I takové "štamgasty" máme, manžel to řeší tím, že "je šoupne na distanc" a odmítá jim prodávat. Mně se to trochu příčí, jak se furt snažím je uspokojit, ale někdy je to fakt neúnosné.
Jak takové exoty řešíte u vás?