Přidat odpověď

Ahoj všem,
inspirovala mě diskuze o tom, jak rozdělit dětský pokoj pro dvě děti, tuším necelé tři roky a sedmnáct let. Převážná většina přispěvatelek radila nerozdělovat pokoj, ale udělat dva dětské pokoje na úkor ložnice rodičů.
Upřímně, kolik z nich, které to takto napsaly, nemají svou ložnici? Trochu si myslím, že bydlí třeba v rodinném domečku, či prostorném bytě a tohle nemusí řešit.
Za sebe musím říct, že vzhledem k tomu, že mám 2 nevlastní dítka, a ráda bych měla i "naše" dítě s partnerem (možná dvě), tak to vidím tak, že dětský pokoj se z menší místnosti přesune do větší, do menší se dá ložnice. Nemyslím si, že bych se zbláznila, ale jednou za 14dní budou v dětském pokoji čtyři děti, vyřešíme to palandama. A bude to také tak, že mezi nimi bude nějaký ten věkový rozdíl, x let. Ale kvůli tomu si nedovedu představit nemít žádné soukromí. Jakože my bysme spali v obýváku a dětičky měly každý svoje pokoje.
Jsme se ségrou o víc jak deset let, měly jsme společný pokoj, a ani by mě nenapadlo myslet si o rodičích něco špatnýho, že se nevystěhovali z ložnice a neměla jsem jen svůj pokoj...
Prosím o Vaše názory, jak tohle vnímáte.