Přidat odpověď

Já tak bydlím. Teda je to daný tím, že mám podnájemníky, takže mi všechny místnosti nepatří. Žiju v obýváku, kde mám úplně všechno, a dcerka má odtud pokojík. Úplně mi to vyhovuje. Z postele vidím přímo na telku a na počítač, mám tady skříň s věcma, gauč. Nejsu roztahaná a celkově si připadám tak nějak... celková. Když nacpu všechny věci, co potřebuju k životu, do jednoho pokoje, připadá mi to děsně osvobozující a ucelený. Kdyby se teď spolubydly odstěhovaly, a uvolnily se mi dva pokoje, nechám je volný a nebudu si jich všímat. V případě, že by tady ke mně jednou přibyl partner, do obýváku akorát nastěhujeme vedle mojí postele ještě jednu. Nechci se roztahovat na víc pokojích, připadá mi to divný.