Přidat odpověď

Každej by měl mít doma nějakou možnost si "zalézt"... alespoň za závěs nebo stěnu, když už ne dveře...
když jsem byla malá, měli jsme 2+1, naštěstí s relativně prostornou kuchyní - takže kuchyň suplovala i ten obývák a byla společným prostorem, a pak rodiče měli svůj pokoj a my, děti taky... ovšem i s pětiletým rozdílem bylo soužití občas problém - třeba když jsem se potřebovala učit a ségra potřebovala spát... takže i v tom pokoji by to chtělo nějaké rozdělení... my jsme měly palandy a moc nadšená jsem z toho nebyla. Moje byla ta horní a každý ráno zastýlat bylo poměrně obtížné (lézt s peřinama po žebříku, nebo je házet dolů na zem a pak s tím něco dělat?), takže nakonec jsem tam měla peřinu trvale - ale pak jsem si tam nemohla zalézt třeba s knížkou nebo tak přes den... dost mi chybělo soukromí a možnost se nějak od rodiny izolovat...