Přidat odpověď

Taky jsem byla introvertní dítě s bolestmi břicha psychického původu, a stejně mi nijak nepomohlo, že se táta odstěhoval (ani se nezeptal, jestli nechci jít s ním), máma se přesunula do obyváku a já získala pokojík z ložnice. Ty příčiny byly hlubší, i když to byl 3+1 byt pro 3 lidi, tedy relativně velký, pořád to bylo pro mě vězení - prostě špatné vztahy :(. U vás to bylo asi něco trochu jiného.

Neberu to jako tvoji rodiče, ti asi neviděli, jaký máš problém (nebo nebyli schopni ho řešit?). My se zřejmě odstěhujeme z Prahy na vesnici a budeme dojíždět, ale dejme tomu uděláme v podkroví velkou místnost pro děti, kterou bude možné rozdělit, až o to budou stát. Třeba děti taky budou remcat, že musí dojíždět tam a tam, ale když zůstaneme a půjdem do paneláku na Černý most, tak co? Zase budou remcat, že nemají svůj pokoj... Holt zdroje jsou omezené a výsledek je vždy něco za něco. Jen jsem chtěla říct, že mi ta otázka postavená tak, zda má jít soukromí dětí na úkor soukromí rodičů, nebo obráceně, připadá málo hluboká, že důležitější je, zda se děti snesou, a pokud ne, tak proč (a jestli to není škoda).