Přidat odpověď

Já myslím, že to záleží na těch konkrétních dětech. Taky není dvouleťák jako dvouleťák a může různým způsobem využívat různé prostory v bytě. Náš dvouleťák se třeba v místnosti kde má postel zdržuje jen v noci když tam spí a zbytek dne nemá absolutně zájem, to je radši ve společných prostorách domu, chodí za mnou atd.
Takže to nevidím nereálně, že by nemohlo fungovat, kdyby se do jednoho pokoje chodil k teenagerovi vyspat dvouleťák a přes den by tam nebyl. Jinak ano, teenager by nemohl do deseti do večera dělat bordel, ale to by pravděpodobně nemohl ani kdyby tam měl souruzence podobného věku, stejně by na něj musel brát ohledy. Třeba ségřin osmnáctiletý přítel má o 2 roky starší sestru a ta je na medicíně a nahlas se šprtá a "nesmí být vyrušována", musí se kolem ní chodit po špičkách... no oproti tomu je dvouletej spolubydlič, co si tu maluje a onde jezdí s vláčkama, pohodovej.
Taky se dá dětský pokoj rozdělit, třeba nějakou stěnou ze skříní. Já jsem svůj vlastní soukromý pokoj neměla nikdy, nejdřív jsem měla část obýváku (oddělenou právě stěnou ze skříní, ono to soukromí na spaní a psací stůl stačí, nemusí to být místnost 5x5 metrů neprodyšně uzavřená. Pak jsem měla společný pokoj s babičkou, a totéž, měly jsme každá zároveň i soukromí, vzhledem k uspořádání místnosti.