Přidat odpověď

Myslím, že větší část lidí jsou introverti a v podstatě nejsou na tak rozsáhlý kontakt s lidmi "dělaní". Já mezi ně taky patřím a v práci mě to hodně unavovalo.(Komunikuješ neustále s kolegy, sestřičkami, obvoďáky, laboratořemi, furt někam telefonuješ, volají a chodí příbuzní, neustále vznikají konflikty...). Prostě si to dokážu představit, i když jsem nikdy na recepci nepracovala.
Opravdu to chce upřímně se snažit ten klientův problém vyřešit, pokud je řešitelný (u nás často řešitelný není nebo rozhodně ne na počkání), pokud se z něho vyklube fakt "prudič", zkusit řešení "odložit"? Třeba na odpoledne a pak mu znovu konstruktivně vysvětlit, proč to ev. nejde?
Tvojí výhodou je, že se s těmi lidmi setkáváš nejdéle několik dní, nechodí za Tebou jejich naštvané příbuzenstvo a asi Ti nehrozí soudem, medializací nebo fyzickou likvidací. Většina těch záležitostí je navíc řešitelných. U nás se často obrací v agresi proti nám bezmoc příbuzných, kteří nechtějí a nedokážou přijmout těžké poškození zdraví a blížící se smrt blízkého člověka...
Teď jsem na rodičáku a se závazky. Ale jako "svobodná holka" jsem relaxovala tak: Sama na kole za město do přírody, sama na kole na hrad, kde byl jenom přítel a max. pár dalších lidí. Autobusem doprostřed lesů a odtud pěšky k rodičům dvě hodiny přes les. K rodičům, pomáhat, péct buchty, pěstovat bylinky na zahradě. Sbírka pohlednic - u toho je člověk úplně sám . Plavání, nejlíp, když není moc lidí. Prostě oddych od lidí. Možná je ještě lepší nějaká příjemná společnost, ale já jsem ražením fakt samotář.