Přidat odpověď

Když byli kluci malí, měli jsme to doma zařízeno takto:
Volně se mohli pohybovat jen ve svém pokoji a v kuchyňo-jídelno - obýváku, kde jsem je měla pod TRVALÝM dohledem. Vařila a žehlila jsem, jen když oba spali nebo je zabavil manžel nějakou činností mimo dosah vařících věcí. Skoro pořád jsem jim dělala program, málokdy jsem je nechala aby si "sami hráli" to skončilo často úrazem. a stálo to za to. první "šití" měj jedne syn ve 4 letech, první zlomeninu v 5ti letech. Dodnes to považuji za zázrak. Do místnosti, kde byly skleněné skříňky (dvířka), TV, video, apod chodili jen se mnou nebo s tatínkem, nikdy sami. Koupelnu jsme zamykali nejméně do jejich 3 let, všechny čistící prostředky (a nože a jiné nebezpečné předměty) byly nahoře na lince nebo v zamčené koupelně, kam sami nesměli. Léky v zamčené lékárně, ke které si já musím vzít židli, aby nedosáhli. Některé kamarádky mi říkali, že je to jako ve vězenáí, ale ani jena neměla doma takto "rychlá" dvojčata