Přidat odpověď

Souhlasím s tím, co napsala Borůvka.

Myslím si, že tím ničením a destrukcí akorát kluci na sebe upozorňují, chtějí víc tvé pozornosti. Máš je hodně blízko u sebe, takže chápu, že to musí být moc náročné - osobně já si to nedokážu představit, mám kluky 3 roky od sebe a někdy to dá taky zabrat je ukočírovat. Ale z vlastní zkušenosti - zlobit začnou, když se nudí, nemají dostatek pozornosti od dospěláka, na který mají nárok, páč jsou ještě malý.

2,5 letý dítě je ještě malý, na to, aby se chovalo "správně", musíš ho vést a být důsledná, což vyžaduje dost energie směrované jen vůči němu. Můj starší je pětiletý a ty hranice zkouší pořád.
Taky takový můj postřeh - starší občas vědomě provokuje mladšího, aby dělal "zakázané" věci a taky, i když ví, že se něco nesmí, tak i přesto to zkouší, protože chce vidět, jestli a jak budu reagovat v souvislosti s tím, jak reaguji na mladšího.

No a s tím ničením - netvrdím, že nemáme poničené věci, ale i když jsou, tak to není proto, že by to dělali schválně. U nás nemá smysl řešit něco křikem a zákazy, ale fakt důsledností, "ne" a třeba říct, že kostkama se neháže, co kdyby jsme z nich zkusili něco postavit - atd., atd.
No a abych řekla pravdu, tak u nás si mladší, když mu byly 2,5 roku ještě sám hrát nedokázal, takže tak.