Přidat odpověď

Jano, svědomí mi velí, že mám dělat velkou sestru. Ale nervy pracují naplno, vždycky se z návštěvy dlouho rovnám, cítím se mizerně a řeknu to pateticky "nemilovaná". Jako kdybych se za starých časů vrátila z návštěvy od svého otce. ALe vím, že za to kluk nemůže a chovám se k němu hezky, jen mě to stojí hodně sil a podle mě to moc význam do budoucnosti mít nebude, protože on si na mě nakonec něco najde. Stejně jako otec. Stejně bude za deset let vyprávět, jak jsem byla zlá. Jsme prostě neslučitelné povahy a já skoro nevidím důvod ten vztah podporovat jen proto, aby jsme jako navenek byli rodina.