Přidat odpověď

Myslím, že dost dobře nejde pomáhat za cenu, že sama sobě ubližuju. Jde pomáhat, když z toho mám sama dobrý pocit, když je mi to tak nějak jedno, případně když mě to řekněme krátkodobě otravuje, ale mám pocit, že to tomu druhýmu pomůže tolik, že mi to za to sebezapření stojí. Jasně že když jde někomu o život, tak se sebezapřu docela hodně.. Ale jestli je mi v něčí přítomnosti nepříjemně do téhle míry, nešla bych do toho.

Jestli se s tím klukem budeš stýkat nebo ne pro něj nejspíš není otázka života a smrti, není proč se cítit provinile, když se s ním stýkat nebudeš. Když získáš jistotu, že se s ním vídat fakt nemusíš a můžeš to kdykoliv utnout, třeba se časem sebezapřeš častějc - anebo taky ne. Obojí je OK.