Přidat odpověď

Jakože, když to domyslím ještě dál: budu někomu pomáhat za cenu, že se sama budu cítit hůř a hůř. Na to doplatím jednak já sama, jednak moje rodina a kamarádi, páč nebudu v pohodě a dopadne to i na ně. Neboli tím, že budu pomáhat někomu, komu vlastně nechci, to břemeno částečně přehodím na někoho, kdo s tím nemá vůbec nic společného a koho jsem se neptala, jestli se na tom se mnou chce podílet. Mi přijde, že mám tak nějak odpovědnost ke svý rodině za to, abych byla v pohodě a mohla fungovat hlavně pro ně, ne aby mě tahali z depky z něčeho, co jsem udělala víceméně z pocitu viny.