Přidat odpověď

Povětšinou jí sám resp. já tam většinou buď sedím nebo jsem poblíž a "dohlížím" na něj. Zkoušeli jsme i zavést systém společného jedení, že třeba kdyby viděl, že jíme i my ostatní, tak by to bylo jiné...bohužel,nikoliv - stejné. Někdy třeba jím nebo oba s manželem jíme s ním a snažíme se ho motivovat soutěží, že kdo to dřív sní, tak dostane to a to...chviličku to třeba funguje, pár lžiček, ale pak ho to stejně přestane bavit a je to stejné...
Ale faktem je, že třeba v té školce ten fakt, že ostatní jedí trochu pomáhá, protože tam to, údajně , není až tak šílené, jako doma (a nebo mají učitelky lepší nervy a prostě to, že tam lítá a dělá stojky s plnou pusou považují celkem za standart). Sice blbiny tam dělá taky během jídla, ale to více dětí(několik jeho "kolegů" jsou podobní dárečkové, zejména jeho největší kámoš- to je taky "síla"), takže třeba chvíli blbne/blbnou, ale pak když vidí, že ta rozumnější (klidnější) část osazenstva sedí a jí, tak se zase k tomu stolu vrátí a třeba i ještě něco sní...